Stříbrná mince Bedřich Smetana proof 200 výročí narození

Bedřich Smetana - 200. výročí narození

Na rubovou stranu mince je přenesen portrét Bedřicha Smetany. V opisu při pravém a horním okraji mince se nachází texty "BEDŘICH SMETANA", "1824 - 2024" a iniciála autora Jiřího Hanuše, DiS., která je tvořena písmenem "H" v rámečku.

Na lícní straně dvousetkoruny je ztvárněno panorama Prahy se siluetou Hradčan a zakomponovaným textem "MÁ VLAST". V opisu po obvodu mince je uvedeno "ČESKÁ REPUBLIKA" a označení nominální hodnoty se zkratkou peněžní jednotky "200 Kč".

Bedřich Smetana (2. března 1824 Litomyšl – 12. května 1884 Praha) byl významný český hudební skladatel období romantismu.

Narodil se v Litomyšli do poměrně majetné poněmčené sládkovské rodiny. Již od dětství se věnoval hudbě, zejména hře na klavír a kompozici. Jeho otec neměl pro jeho nadání pochopení a nutil ho vystudovat gymnázium. Poté absolvoval studium u Josefa Proksche a přestěhoval se do Prahy, kde od roku 1847 působil jako koncertní klavírista a hudební pedagog. V letech 1856–1861 pobýval ve švédském Göteborgu, kde se živil jako učitel hudby a dirigent.

Po návratu do Prahy se zapojil do českého kulturního života. V letech 1866-1874 působil jako kapelník Prozatímního divadla, živil se jako hudební kritik. Hlavním hudebním vzorem byl pro něj skladatel a klavírista Franz Liszt.

Smetana komponoval četné klavírní skladby, polky a vokální díla pro pěvecké sbory. Nejvíce se však prosadil jako operní skladatel. 

Napsal osm oper různých žánrů. Mezi nejznámější patří Tajemství, Braniboři v Čechách, Libuše, Hubička či Čertova Stěna. Největší popularity, a to i v zahraničí, dosáhla komická opera z venkovského prostředí Prodaná nevěsta, která je považována za prototyp české národní opery.

V padesáti letech zcela ohluchl, ale i po ztrátě sluchu dokázal složit řadu vrcholných děl. Aniž by slyšel jediný tón, zkomponoval jedinečný cyklus symfonických básní Má vlast (Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor, Blaník) a smyčcový kvartet č.1. V červnu roku 1875 se přestěhoval z Prahy do myslivny v Jabkenicích u Mladé Boleslavi za svojí dcerou Žofií.

Pak se ale jeho zdravotní stav náhle zhoršil a musel být 20. dubna 1884 převezen do Prahy do ústavu pro duševně choré.

Jeho skladatelský odkaz na poli operním, symfonickém, sborovém i komorním je dodnes vnímán jako poklad české národní hudby. Je pohřben na Vyšehradě, hrob č. 57.